Procházka v dešti

Blesky se honí ztemnělou oblohou,
hromy hrají tóny hluboké a temné.
Já kráčím pomalu a s rozvahou,
vlasy mi krákají kapičky jemné.

Déšť zmáčel mi kštici nečesanou,
vítr dokreslil můj zpustlý vzhled.
Raději jdu od lidí kousek stranou,
když tu se náhle snesl z nebe led.

Krupobití dokončilo práci vizážisty,
k dokonalosti již nic mi věru nechybí.
Jen jedním jsem si dokonale jistý,
pos*alo se co se mohlo, to bezpochyby.