Anotace: ...aneb z druhého pohledu (k dnešnímu šumivému vichřičímu básnění)...
Večeře je připravena, na mísách mám cukroví,
za chvíli je tu, má milá, v povětří už hlaholí..
s kocourem dorazí jistě, nesmí chybět, řeknu vám,
jsou to oba duše čisté, vždy je ráda zavolám..
pár drobností přidám v chvatu na sváteční tabuli,
a už buší na mou chatu!! A už je mám v pokoji!!
Od Mourka voňavé kvítí, od Vichřice amulet,
Bože, jak je ráda vidím!! Moc se snažím nebulet..
František s purpurou dýše skvostnou vůni sváteční
a uvnitř jedové chýše vládnou chutě taneční..
Však za chvilku rozfoukaná hrne se jak uragán,
aby rychle ochutnala, co vše na stůl nandavám..
Cpe se, jak by hladověla nejméně pár století!!
Sladké, slané, to i ono, zalyká se vzápětí..
Jsem tak šťastná, že jí chutná, ale co to sípání??
Propáníčka, kost má v krku!! Hned tě, milá, zachráním!!
Do zad herda, druhá, třetí, kdepak marnost nad marnost,
tahle jen tak nevyletí, je to štičí, velká kost.. :o(
Tak honem karafu s vodou, ať se spláchne bodání!!
Chleba!! Ten mám pod komodou!! Však Vichřice se brání,
snad se bojí udušení, chm, snad nemá důvěru!!
Takže koště, vyrazíme!! Jen si škorně seberu..
Kocoura necháme doma, ať letíme tryskově,
ať si smlsne na všem, co mám navařeno po domě..
Z dálky koledy sem znějí, žel, krásy si nevšímám,
těla se nám naklánějí, jak zatáčky vybírám!!
Vichřice se pořád vrtí, šije sebou, co dělá??
Tak se hodně těžko letí, hazardnice bláznivá!!
A najednou rána z děla!! Koště dělá piruety,
od pusy mi uletěla jedna, dvě neslušné věty..
Dopadly jsme do závěje, a já dřepím v úžasu,
co se to kolem nás děje?? Copak je to za krásu??
Dárky všude snášejí se, Ježíška jsme potkaly!!
Bez kosti je větrnice a bez špatné nálady..
Do chalupy potom zpátky s Vichřicí si svištíme,
Kocour sotva projde vrátky, tak snad se taky najíme..
Ať je počtení z jaké-koli strany, vždycky je úžasné a vím, že jsem na stejném místě. :o)
12.12.2010 22:35:00 | labuť
a tohle si neodpustím:
Baba klela, pravda to je, přiznat jsem to nechtěla
řítila se se svým strojem, jak hazardér docela
z jadrností šla mi kolem, hlava / hvězdy prominou,
nemluvila takhle sto let / tehdy šly jsme na víno
mládí z nás jen čišelo si, čarodějů kolem stohy
před nimi se ona nosí, jenže potom špatný pohyb
udělala v nakroucení, slova z ní pak vyletěla
Normálně taková není, normálně je krásně znělá :o))
11.12.2010 20:59:00 | šuměnka
Ha, už se to vysvětlilo, proč píchala mne až v patě
délkou svojí i svou silou, útočila v dechu ztrátě
štičí kost je drsné sousto, příště sním jen trojobal
do hrdla kořalku ostrou, vichru potom budu král...
11.12.2010 20:58:00 | šuměnka
Pěkně si s Vichřicí notuješ!
...i s tou kostí hostina
na kterou se vzpomíná :-)
ST
11.12.2010 20:15:00 | Kapka