Balada o dvou hladových vlcích

Na břehu rybníka uvidíš vesnici
žije tam Karkulka s červenou čepicí
Jednou hned po ránu máti ji burcuje
prevence musí bejt, tak ji hned zpucuje...
Tady máš bábovku, kytku a bechera
zase už svátek má ta stará megera...
Na cestu přibalí vajíčka na měkko
a hoď sebou, Karkule, je to dost daleko...
Karkulka na kuráž z flašky si nahnula
na druhým rozcestí pak blbě zahnula
Lesem jde samotná, počítá stromečky
netušíc, že brzo chytí se do léčky
Mezitím ze křoví dva vlci ospalí
koukaj, co k snídani zrovna by sežrali
Sotva se postava ze šera vynoří
vyplázlý jazyky za všechno hovoří
Takticky vyběhli, byli však pomalí
slzák a karate, chudáci, neznali...
Dvě kůže nad krbem zdobí teď světnici
kde žila Karkulka s červenou čepicí
vnoučatům o sobě povídá pohádky
v domově důchodců těší se na svátky...