Anotace: Poezie nesmyslu a neb blábol dovedený k dokonalosti nedoporučuji těm, kteří nejsou schopni alespoň na pár okamžiků odložit rozumové posuzování
Starý chlapeček zvaný Marcela
a mladistvá bába jménem Hugo
hráli spolu piškvorky
na pasece poblíž Mexico City,
malé to osady na kraji Habeše.
Srpnový sníh jim chřoupal pod nohama,
aniž by si toho byl vědom,
bába zpívala právě zapomenuté blues,
chlapeček se usmíval a přemýšlel,
jak zní tlesknutí jedné ruky.
Hvězdičky jasně zářily na modrém nebi
a divily se,
že je slunce nezastíní,
a Marcela na ně vejral
bez jediného mrknutí oka.
Náhle jedna z nich spadla
přímo na chlapečkovu hlavu nadměrných velikostí,
a celá osada na kraji Habeše
se pod náporem její uvolněné energie
změnila v chaotickou změť kvantových částic.
Tak to je fakt síla.............ale klobouk dolů....i toto dílko stojí za obdiv...
02.09.2006 00:25:00 | Bilberry
Moc hezké. Při čtení třetí sloky jsem měl (jat krásným nesmyslismem) inspiraci ve volné parafrázi. ...a Marcela na ně vejral, bez mrknutí jediného oka... :-))
31.08.2006 10:11:00 | Baraba
Moc hezké. Při čtení třetí sloky jsem měl (jat krásným nesmyslismem) inspiraci ve volné parafrázi. ...a Marcela na ně vejral, bez mrknutí jediného oka... :-))
31.08.2006 10:11:00 | Baraba
A přitom zní tak hezky volnoveršově tenhleten blábol. Já nevím, ale doposud jsem se v poezii nesetkala s tím, že nesmyslnost básně by ji snad měla srážet.
22.08.2006 09:26:00 | Epona