Kuří

Řek kur kuru: „Pane kur, já klofnul vaší dcéru,
a tím vám pěkně oznamuju, že si ji jako beru.“
I kvok kur kuru: „Dobře, kure, když je to jenom jako,
ale víš-li, že má moje dcera na nožce muří kuří oko?“

„ I co,“ řek kur, „vždyť je to fuk, jaký má dcerka perka.
Hlavně, že chcem kuře mít!“ A tak svatba byla velká.
Jedlo se, pilo, skotačilo, zrní celý fůry,
a kur kuru bratrem byl, jak dáno bylo shůry.

Než začal bál, tak přiťukli si:„Na zdraví nám všem, kurům!“
Dráp k drápu pevně, spolu půjdem, odoláme chmurám.
Pak hudba hrála, kuři v kole, sny o snech, sladké mámení.
Dva mladí, svěží, slepí, hluší, dva mladí svazkem spojení.

Půlnoc bije, mísy prázdné, fest se chýlí ke konci.
Muž a žena, u úst pěna, a tma, co svádí k romanci.

Je ráno, selka jásá, křičí: „Taťko, přines hrnce!
Kuři včera svatbu měli, budem zas mít vejce.
Ženicha pak podřízneme, stejně už si užil.
Kdyby se dal na celibát, víc dní by se dožil.“