O hovně

Máme hovno před vraty, měkký,
asi na dvě lopaty velký.
Kdopak ho tam utrousil nevím.
Já to nebyl, tolik jídla nejím
Možná, že ho příští deštík spláchne,
Nebo do něj moje holka šlápne,
až půjde len plít, až půjde ven pít,
popřípadě poránu pro rohliky do krámu,
Nechtěl bych u toho být.

Máme hovno před vraty, čerstvý.
Asi na dvě lopaty, čert ví.
Vypadá mistrovsky, ale co s ním?
Třeba ňákej kolemjdoucí ho sní.
Možná, že se do úsvitu zcvrkne,
pak se na něj moje holka mrkne
a zasměje se jen: „zas mě baví den“.
Jinak až to uvidí, určitě mne probudí.
Neměl bych to včas uklidit?