vaty cukrové

Mít tak navíc trochu mlhy
které..
prý že jsou dva druhy
tu bílou
někdy páni rvou si
lepí si z ní plnovousy
a když sníh se trochu zpozdí
nenasněží teplo do zdí
pak jedinému zbývá neděje
mistr vítr z ní

staví závěje

jenže já špejli v ruce mám
pár chutí z dětství
nejsem sám
a tak kudy chodím
hledám
tam kde mraky tančí sedám
a pokud jednou najdu
vážně růžovou
pak zamotám si nenápadně
vatu cukrovou

s přeslazenou tváří
slepenými prsty
odháním vosy nedbale
ospale
ponořen na dno
řeky hladké
tam někde zbytky dávných vášní
tvé rty sladké