Břichabol

Sedím na záchodě sedím,
o svých hříších rozjímám.
Proč já jsem si jen ten buřt dal.

Nebo zmrzlina odpolední mé střevo trápí,
či čokoláda večerní teď úpěnlivě o světlo prosí.
Já fakt nevím, ale cosi mne v břiše souží!

Břicho nafouklé jak balón mám,
co já jsem si to jen se svou milou na noc dal.

Dal, jedli pili a hodovali,
až na riflích nám knoflíky povolovaly.
To pak svléknout jsme si je museli
a v noci jsme se dlouze milovali.

Ona teď snídani pořádá,
mne pod nos voní,
avšak střevo mne po záchodě touží.