v(r)ánoce

.
.
.

.
boří se do sněhu má letní bota
mrzne mi kotník z obou stran
to zas byl nápad v kostýmu tenkém
vydat se s prakem
na lov vran

jenomže mít tak doma jednu
co nosí zlato ze střechy
kde si ho straka pilně střádá
( a ještě loupe ořechy)

vyčistí pírko po pírku
a den se zvolna smráká
na stromku z principu vánočním
potichu koledu kráká

a já si pod větví v hladové touze
náruč svou chystám pro případ
co kdyby šperk cenný opustil sevření
(prostě jí spad)

pak bych měl pro tebe
má milá ozdobu
s tou můžeš rozzářit nejeden sál
a nebo zůstaň já si tě rozbalím
(až jsem z té představy pookřál)