Blízká setkání třetího druhu

Když sem tě viděl poprvý,
svítily ti voči ze křoví,
trochu jsem se zalekl,
však šel jsem dál,
v duchu jsem se trochu bál,
křoví divně zašumělo,
to chapadlo vyslala ke mně,
ta příšera co byla schovaná ve křoví ve tmě.
Tak vzal jsem nohy na ramena,
slyšíc ten hrozný řevu zvuk,
to asi ten tvor ve křoví,
že jsem mu utekl, zlostí puk´.

Pak ucítil jsem v tom nočním chladu,
závan předěsného smradu,
to opět vyslala ke mně,
ta příšera schovaná v křoví ve tmě.
Napůl v mdlobách dál jsem běžel,
z toho smradu by i žumpotvor v mrákotách ležel..
avšak díky odvážnému srdci,
upláchl jsem děsivé příšeře oné hrůzyplné noci.