Díky bohu za Deža

V restauraci na nábřeží, cosi černého tam leží.
To je člověk – milý pane, botičky má prošívané.

Chudý, smutný mulat, neměl se kde schovat,
cestuje k nám zdaleka, nekouše a neštěká.

Slíbili mu lepší vizi, viděl to i v televizi,
sbalil si do batohu, Iphone, korán, podkovu.

Na loď sedl s dojetím, do Evropy teď vletím,
netřeba mi plavky, chci sociální dávky.

V Itálii na pláži, neziskovky se snaží,
všechny nacpou do vlaku, za pěkných pár chechtáků.

Černí hoši ušatí, do půl boku odratí,
koukají na děvčata, odhalená – macatá.

Co to Evropani tropí? Vždyť oni tu staví ploty!
Pomoz mutti Angelo, ať je zase veselo.

Do Německa jde se lehce, do Česka však nikdo nechce,
před nimi tu již žije, mnoho lidí z Indie.

Dežo s Eržou stojí prachy, sociálka, dětí mraky,
pořád se to vyplatí, než ti kluci ušatí.