Vstoupili jsme do Unie,
život je teď tolik jiný,
zatažené žaluzie
a po tričku tečou sliny.
Bez pocitů žijem v kleci,
přesto žádnou paniku,
máme přece spoustu věcí,
máme přece techniku.
Možná není s čím se chlubit,
možná není o co stát,
přes net se mnou můžeš mluvit,
přes modem se pousmát.
Nevidíme co se děje
skrze všechna data sítě,
nevíme, kam náš svět spěje,
když nás topí v absurditě.
Na co láska naživo,
na co hloupé dotyky,
svět vnímáme nakřivo
a nelezeme pod deky.
Chce to totiž spoustu času
a ten chybí v našem shonu,
místo sexu síla hlasu,
to je styk po telefonu.
Všechno je teď virtuální,
tak i dívčí klíny,
i praktiky sexuální,
taktéž trestné činy.
Tak už nám to chodí zkrátka,
všechno se nám s časem mění,
žhavé vzdechy do sluchátka,
u pusy to pění.
Pomoc, pomoc, lidi honem!
křičí hlas do mikrofonu.
Znásilnění telefonem,
zneužití telefonu.
I v bláznivém vyjádření, bývá co jinak poznat není, víc než jen pod svícnem tma, jak technika nám všechno dá, sice všechno jenom jako bude, zato dosáhnem toho všude, až i ta slina bude virtuální, problém už nebude sociální, však i pak na něj poukážem, jen nevím jakými prostředy to dokážem...
08.03.2007 08:29:00 | Vendelín
Perfektní..pobavila a přesto má skvělou formo...melodické..hezké čtení poránu:)
04.03.2007 10:42:00 | Ayla