Ivanov

V ruce pár nábojů a pušku,
která už dávno nemá mušku
když mráz mi začervenil tváře,
poslouchám slova komisaře:

"Soudruzi", hřímá do tlampače,
pro lidi oddané i spáče,
"soudruzi, odvahu a víru,
trnitá vede cesta k míru.

Okupant zakopal se v lese,
dlouho již náš tlak neunese,
ať už nás jeho kulky kosí,
vykouříme to hnízdo vosí.

Vzpomeňte si na Ivanova,
a v neposlední řadě slova,
když pod tank vrh se s náložemi:
za stranu, za lidi a zemi!"

Já znal jsem toho Ivanova.
promítám jeho smrt si znova,
co zařval, říkat nechce se mi:
"Zasraný náledí! Jdu k zemi!"