Múza má - si bere prázdniny

Dnes jsem nic nechtěl psáti,

Však má povinnost vám něco dáti,

Bohužel dnes čerpám ze zřídla,

Múza odešla, i bez křídla.

 

Prý dovolenou, že si bere,

Nechápu, to je asi celé,

Nechce u mě zůstat déle,

Že jde udělat krok vedle,

Že něco pro přítele.

 

Ona, že volána silným hlasem,

Možná se vrátí někdy časem,

A já na ní polohlasem,

Mávám zlomeným klasem.

 

Ten klas, to je taková hříčka,

V básních absolutní špička,

Když přimhouříš víčka,

A zhasne ti svíčka.

 

Tak si běž, Múzo jedna,

Ale vrať se do konce ledna,

Jsi už velká, zodpovědná,

Ale občas neposlušná.

 

Tak ti to počítám na hodiny,

Kam jedeš na prázdniny?

Že Ricardě do rodiny?

Vyhnat všechny stíny?

 

Tak dobře tedy,

Když tě potřebuje moc,

Jdi jí na pomoc.

 

Aspoň, že mi zbylo vřídlo,

Kam vložím to tvé křídlo,

Opepřím, osolím, přidám mýdlo,

To by nebylo, abych neuvařil jídlo,

A neuplet pořádné básnické střívko.

 

Ale pak se prosím vrať zpět,

Aby se mi nerozpadl můj svět...