2
2
Začalo obvyklé
období ticha
z vedlejší místnosti
slyším jak dýchá
chce se mi prstem psát
na čistou oblohu
jenže v tom dusnu zde
najednou nemohu
chce se mi básně psát
upřímná vyznání
ať je už tenhle čas
konečně za námi
půl tuny mlčení
daruji tomu
kdo si ho ještě dnes
odveze domů
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk22.10.2024 10:18:34 Green
Ticho musí jeden prolomit. Ideál by byl, kdyby to udělali oba současně. Jestliže je tím jedním stále ten samý, někde je chyba. Nejspíš u toho druhého. Být neustále tím, kdo bere vinu na sebe, aby cosi zachránil, je ponižující a stejně vede do pekel. Jsem rád, že už čerpám jen z daleké minulosti. Děkuji za zastavení, občas se mi podaří svěřit papíru i něco smysluplného.
22.10.2024 00:44:18 Vivien
Líbí se mi tento text, svým způsobem nadčasový a příkladem toho, jak čtením se báseň mění, záleží tedy na čtenáři, jaký význam mu vdechne. Možná podle názvu 2, že slyšet ticho spolu je svoboda i vězení. Přijde na to .. jinak je ticho přemůže, jinak to ticho neunesou ..
22.10.2024 10:20:52 Green
Děkuji za komentář. Je příjemné vědět, že se nad tím textem někdo zamyslel. Pěkný den přeji.
22.06.2024 00:50:53 cappuccinogirl
Půl tuny mlčení, to je fakt už jen pro hodně odhodlaný sběratele bobříků... nevydržela bych, vážně:-)
A teď-ještě vážněji - skvělý dílko, zakončení jde podle mýho až do bravurna:-)))*
