Víla jménem Prokrastinace

Víla jménem Prokrastinace

Dnes jsem se posadila ke stolu v naději,

že dokončím to, co jsem začala.

Ale otevřeným oknem přilétla malá víla

a přidrzle se na mě usmála.

„Prokrastinace, jméno mé. Vidím, že je mě tu potřeba!"

sáhla si do váčku s kouzelným práškem

a přitom si stěžovala,

jaká je ho dnes hrozná spotřeba.

S těmi slovy se ve mně vzbudila dosud nepoznaná síla.

Tu lstivou potvoru jsem vyhnala ven

a křičela za ní: „Už se sem nikdy nevracej!"

Znovu jsem se posadila ke stolu v naději,

že dokončím to, co jsem začala.

Ale ta víla mě tak naštvala, 

že to udělám až později.