POVODŇOVÁ

Prolog

 Malý; Deštík touží,

stát se velkou louží,

přání se mu splní,

ve větru se vlní.

Jeho chtíč byl ukojen,

není přesto spokojen!

 

Stále více touží,

stát se větší louží,

dej mu to a za pár dní,

potkáš se tu s povodní.

 

1997

Život co psal moji knížku,

otočil na další list,

dokončil jsem v Brně výšku,

výkresy už umím číst.

 

Na co vše mám dneska grif?

Spočítám já deset piv,

derivovat taky umím,

i per partes integrace,

do zrcadla tehdy čumím,

hle budoucí honorace!

 

Na začátku července,

přicházívá horké léto.

Dneska ale milence,

nenajdeš na mezi této.

 

Devadesát sedm všude

prší, prší, vytrvale.

Voda velká asi bude!

Promocím však dáti vale?

 

Tata rozhodl se jednou,

pouze tato varianta,

na prdel ať si sednou,

on nechčije do bažanta!

 

Však tatovi padesát,

ať si může alko dát,

do Brna jet v klidu vlakem,

auto nechat na náměstí,

nemusí se trápit strachem,

že nafouká nemít štěstí.

 

Myšlenka to byla skvělá,

drobnou chybku ale měla,

vlakem jedeš v Bohumín,

konečnou má „Kojetín“!

 

Vyhlídkový autobus,

shlédnout velké vody kus,

šupem zpátky do Brna,

zájezd značky Kudrna.

 

 Cestování hodin dvacet,

domů budeme se vracet,

autobusem posledním,

suchý býval Bohumín.

 

Dodnes z fotek na úřadě,

povodně a první v řadě,

škodovka co vlnky plynou,

střechu těsně nad hladinou,

otec pochválil se jistě v duchu,

ale garáž echt měl v suchu????

 

 

 

2024

 

Šest modelů všechny stejné,

dohromady hlavy dejme,

Jak to, že jsou totožné?

Toť je zhola nemožné!,

 

Prší, prší, kryndypindy,

k tomu ještě bude windy!

 

Zatím ještě úsměv na rtu,

upustíme Slezskou hartu,

taky Šanci pod Lysou,            

proto tady hráze jsou!

 

Prší, prší, stále chčije!

jeden neví vlastně čí je.

 

Stále chybí Heřmínovy,

problém to je sotva nový,

z Jeseníku Opavice,

donese k nám vody více!‘

Prší, prší, celý den!

Až naprší povodeň!