Parkinsonova choroba

Nakoukla k nám do dvora
parkinsnova choroba.
Vedle hnoje statkář stojí,
prchlivou má letoru.
Mistr světa, velký borec,
být vedle něj pár okamžiků,
podobá se hororu.

Zaplesala duše v těle
parkinsonově chorobě.
Tebe ty můj sladký mačo,
mistře světa, velký borče
lety změním na robě.

A jak řekla, tak se stalo,
proroctví se naplnilo.
Dopaminu zavře kohout,
budeš rád, když do oběda,
boty své si zvládneš obout.

Uplyne rok, třetí, sedmý,
v dvoře statkář nestojí.
Sedíce na kriplkáře,
věří, že se na něj štěstí
dneska mírně usměje.
A že domu odvezou jej,
dřív než jak minulý týden,
déšť jej na kost proleje.