Smíchem umlácená únava

 

Život je přecpanej trampolínama

a nelze přestat po nich skákat

 

popíjím šalebný rum

odkudsi zní ocelová hudba, asi od sousedů

mají falešnou kytaru…

 

a můj plyšový medvěd udělal „brum“

do falešných tónů

 

a kouřící vzkazy jsou ještě teplé načurané do sněhu

 

když padám krásou napřed

z okna jak anděl z nebe

 

a šaty na břehu těla se chvějou smíchem

protože se přišpendluju k realitě

 

vleže skáču na sněhové trampolíně

voním zázvorem, ale tvářím se líně

 

jsem totiž ostříhaná jak básnička