uměleckých tlaků

 

 

Vím, není zrovna zpěvný

můj hlas chlastem znavený...

a vobčas vůbec neladí,

 

texty mám víc než marný,

posluchače nasraný,

to mě však sotva odradí.

 

 

Kdo žít by chtěl dle uměleckých tlaků,

že zpěvák měl by hlas mít lahodný,

[: rytmus čistý, jak plíce nekuřáků,

neplést jen text a tóny - jedno přes druhý… :]

 

ne...?

 

 

Nahluchlý soused tleská,

hudbě piču rozumí

a vo čem zpívám netuší,

 

můj hlas mu připomíná,

že jsme všichni smrtelní,

to ho prý zvláštně konejší.

 

 

Jdu městem, které nespí

- odpoledne v úterý,

jak je to večer netuším,

 

to už spím...

 

před tím však zlomím vedví

ty předsudky šílený,

se svou kytarou haraším...

 

 

Chtěl bych vám hrát tu Karavanu mraků,

bohužel text původní neumím,

[: stejně můj hlas, co zní jak sjetý z cracku,

nechtěl by Karel nikdy nazvat uměním… :]

 

jé...

 

 

Vím, nemám zrovna zpěvný

hlas, ten chlastem znavený

a skoro nikdy neladím,

 

že sosám není zjevný,

dokud zpívat zmatlaný

se aspoň trochu nestydím.

 

 

Snad žít bych měl dle uměleckých tlaků,

když ani mě vlastní zpěv nebaví,

[: přestat s tvorbou těch kýčovitých fláků,

nechat vám zapomenout uši bolavý… :]