Slouka na špici

Rozmarýna Básně » Humor

Anotace: ...*sáhnu do hlubin věků, kdy jsem při odpoledním vyučování na gymnáziu namísto dávání pozor koukala z okna na panorama Olomouce – a tu mě napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby se na jedné z těch četných věží ocitl zavěšený za kalhoty náš pan ředitel...

Něco na mě kouká

z výšky radní věže:

ale kdeže!

Z vrcholu té věže

mžourá na mě Slouka.

Nejistě se vrtí,

uzardělou líci

v ostrou věže špici

v hrůze obrací

a má přání vroucí –

dokud srdce sluncem, mrakem a tmou tmoucí bude tlouci,

nesetká se se smrtí.