Svět napůl

 

Takhle jednou šel rozum na krátký

výlet,

chtěl světu poradit, jak správně žít -

hned.

Svět si však sedl, rozvalil se napůl

a řekl mu klidně:

„Já to vidím jinak, rozume -

sám a napůl.“

 

Pravda si oblékla kabát naruby,

páč lež má dneska slevy na klouby.

Moudrost stála frontu, mlčky a v klidu,

hloupost šla rovnou nahá, bez studu.

 

...A déšť si padal, jak se mu zachtělo,

na chytré, hloupé, no, co zrovna stálo.

Poučení zní, ač není moc slavné:

když prší hloupost, kryj si hlavu

hlavně.

 

Člověk se dívá a vždy trochu žasne,

svět hraje divadlo, někdy dost hlasně.

Kde herec je divák a divák je král,

jen nápověda zmizla a text se smál.

 

Tak směj se s chutí, i když to skřípe,

vtip někdy léčí a jindy zas štípe.

Kdo bere život smrtelně vážně,

ten ho nakonec prožije

                               ...zběžně.

 

Svět je jen divadlo moci-pánů,

role se mění, vše podle plánu.

Kdo se zasměje namísto zlobení,

ten nepotřebuje žádné školení.