Z hlavy vlak

Kéžby jednou moje hlava
byla plná myšlenek
jako večerní tramvaj
je plná lidí.
Nebo jako noční vlak.
Pozor ale na to,
že můj vlak byl by drahý
jako Cartierovo zlato.
Pouze ty nejčistší a nejlepší myšlenky,
co na světě kdy byly
měly by na to,
aby se v mé hlavě usadily.
To je tak krásný sen,
když si představím,
jak ona myšlenka hádá se o místo:
“To já mám místenku, vím to najisto.”
A nápad onen aktuální,
co v mé hlavě slovo má,
ve výrazu svém nepřehání:
“Co to ta ženská povídá?!
Já rychlejší jsem byl než-li ty!
A než-li ty mám i důležitější poslání.
Nápad jsem já Veliký,
vím odpověď co k šílenství lidstvo dohání.
To nepochopí každá husa.”
“Já, že jsem husa?!”….
Tak hádaly by se do nekonečna.
Až by mě z toho hlava bolela.
Ne, to není dobrý sen.
Jediné co by mi dávalo smysl byl by paralen.