Dar davu

Anotace: Nostalgie prvního výstupu na slam poetry...

Jsem vědomou bytosti, jsem vedení,

jsem teď a tady… před vámi stojím,

rozjímám, pociťuji tuto chvíli,

vás vciťuji do sebe,

této noci vytvářím v sobě rozbory.

Co vám mám dat? Co sdělit vám chci?

Vědomě, v domě, uvědomělé žití?

V přítomném okamžení,

Oka-mžik, Oko-mžikne na nepatrnou chvíli, skrze mříž...

Odbourá minulé životy, nulové minuty.

Budoucí, jdoucí, světloplaší brouci...

Co nevidí cíl?

Přítomnost, most řeku překročí.

Přítomností, dosti, teď a tady býti? Všemoci žití?

Výbuch, vzruch, rozruch

rozbušit srdce vyvolat emoce, nemoce

v duchu sounáležitosti pomoci...touha po-moci.

Vyvolat chtěním, svým opojením,

duší vytvořit rozkoš myšlení.

Nemoci si pomoci v této nemoci emoci.

Vyvolané touho místnosti.

Genius loci v noci!

Opovržení mocí.

Já před vámi otevírám brány!

duše šepot v hloubce slyším...

Vkročit do hlavy?

odbourat, uvolnit ducha v duši?

Dusí se tvá duše??

!!!Dýchat neumíš!!!

Proto radu v daru pro tebe mám,

naučím čím dýchat máš...

Hluboký nádech...přes nosní trubici po ulici,

pro smích míjíme křižovatky, levé, pravé komory plicní.

Do bránice, více, nasajeme lásky plně své plíce.

Přes hrudní koš až po klíční kost nasáváme vzduch. SETRVÁME....

To nepřineslo žádný vzruch?

Nosní přepážkou s výdechem,

odchází napjetí, uvolnění, objetí...obětiny, tělní tekutiny.

Vnitřní výr, vytváří rým, co rozproudí kouřový dým,

v místnosti plné lásky... Cítíte tu energii?

Co rozproudila tvá plíce, s tím více v mlíce,

tedy v sójovém mléce pro vegany přece,

jako kleopatra země, ze mě...proudí cit.

Vášní plynu, v plynu, než se rozplynu,

do nenadálých koutů vesmíru.

V míru všeho míru rozloučit se s vámi!

Jak nejlépe ukončit ponaučení učení dechu,

než naprostou hloupostí vzdechu.

Jogínskému výdechu - ásány Širšásány.

neboli stoji na hlavě v míru…