Hezký den

 

                                                         Hezký den.

 

     Připomínalo se zde (na Literu) úmrtí Lawrence Feringheti (24.2.2021), nepřímo i vzpomínka na Leonarda Cohena (21.9.1934 - 7.11.2016).

 

     Dovolíte-li, připomněl bych opisem básně „ALE V BÁSNI TO NENÍ“ ,  50 let od úmrtí českého básníka Františka Hrubína, který zemřel 1.března 1971 ve věku šedesáti let.

  V médiích jsem nezaznamenal (možná, že byly) reakce na toto výročí.  

Ke druhé básni nebyl uveden žádný název. Otištěno v Mladém světě, jaký rok nevím, vytrhl jsem si tehdy jen stránku, tak tedy:

 

ALE  V  BÁSNI  TO  NENÍ

 

Několik neděl už to bylo

jak před básní, jaro počalo své dílo

 

děti práskají dveřmi, zahazují šály a čepice,

nabírají slunce na vidličky a na lžíce

 

chlapec vezme oblázek a furiantsky ho někam za hlavu hodí,

oblázek nikdy nedopadne zpátky, stal se hvězdou, stal se kosmickou lodí

 

mé srdce je ve mdlobě, slyším-li lípu mile povzdechnout,

roste z dlažby, světlou zelení rozsvěcuje holešovický kout

 

jaro, a je to doopravdy, není to jenom hra,

vzalo si na sebe dračí zeleň a vydírá,

 

vydírá chlapsky řehot, nebo aspoň vzdech,

nečekám, říká, počítám do tří, mám spěch

 

jsem člověk a rád reptám, ale stát nenechám práci,

ó ruce, ó myšlenky, a rád zpívám, ó potoky, ó ptáci

 

život v básni plyne a lehce v ní uplyne,

ale v básni to není, v básni ne,

 

je to v námaze bez zastavení a pokoje,

v námaze, pro níž jedno srdce málo je.

 

 

 

 

 

 

Živote, postůj,

tohle je jistě ta chvíle chvil,

všechno, co jsem do tebe zasil, všechno, pro co jsem žil,               

pro tuhle chvíli zrálo-živote, postůj tedy,

všechno vidím jako poprvé, jako naposledy.

                                      

Živote, postůj,

Tohle je jistě ta chvíle chvil!

Teď musíš stanout!

Kdyby ses pohnul, čím bych dál žil?

Živote, postůj,

dám ti všechno, celou svou bytost,

Postůj, máme poslední příležitost!

 

Živote, díky, žes nestál!

Z každé chvíle se rodí tisíce nových chvil.

Kdybys byl stanul, byl bych mrtev, nebyl bych žil.

A žiji jen proto, že jsem nikdy a nikde neměl stání.

I ona chvíle pukla žárem, díky, žes nestál, díky ti za ní!