Umělé vědomí

V uších mně příšerně zvučí

Vím co v bytosti v lese tuší

Že půjdu do černočerné tmy

A oběsím se na větvi

Duši svou ďáblu ni Bohu jsem nestihl prodat

Dnešek už upadá, strojům patří budoucnost

Tak k čemu je jsoucnost?

Jedině zemi se můžu oddat

K čemu má slova?

Byť lepší psané umělým vědomím

Prý, že jsou skvělá a nová!

Avšak já zášť vlastní svou neměním!