VLASTNĚ NENÍ BÁSNIČKA...JEN TRAPNÝ ZHODNOCENÍ SNŮ A TEBE

Anotace: Pro Honího:Djak jinak?:P...šupa klučina...mám ho mocky ráda...fajn důležitý přiznání,je to pro někoho,mohl by vědět,všechno je pro něho,a už by si konečně mohl něco uvědomit a třeba i NĚCO vyřešit,nesytdím se za to všechno tady,naopak,klidně se směj!

Byl to vlastně celý můj život,i když to bylo jenom půl roku a možná pár dní navíc…sen a možná jen ta poraněná realita…ta,co kulhala za námi a snažila se náš dohnat…nepovedlo se…

Zase si můžem hrát na neznámou…Víš,a já prostě brečela…Zase…a naposled…………
Pro Tebe a pro život,pro který se vlastně brečí nejlíp
Rozloučila jsem se s Tvými nejistotami…A věděla,že už se nikdy nepodívám…Nikdy se mi nerozklepou kolena…A já se vlastně budu už jen smát…I když to jen tak nepůjde.Tak,jak může tát bolest,tak se já přeci můžu otočit a
Přestat se trápit
Pro jednu nešˇatsntou lásku
Pro měsíce
A vlastně i pro Tebe
…Vždyť Ty bys věděl
Nikdy na Tebe nezapomenu a věř nebo ne..vždycky Tě prostě budu mít mocky ráda,tak jako ted a možná ještě víc,ale nikdy
Nikdy
Prostě nebudu
Milovat
A vím,že svět dokáže být zlej,ale dokáže taky potěšit,vždyť může být i oslíkovej

Pravdu se asi už nikdy nedozvím…A i když vím,že Tě vidím 30 čevrna naposled,tak budu doufat,že se na mě Ty Tvý krásný oči,zase usmějou….

Prostě nikdy nezapomenu na to,co bylo,ale budoucnost asi bude nejlepší….Bude to tak dobrý pro nás oba…
A i když mi moje intuice tvrdila něco jiného,tak si stejně nemyslím,že mě budeš milovat,ale vždycky
Opravdu vždycky se budu smát…tý mý naivitě,která pálila mosty normality
Kolikrát jsi mi něco řekl??Kolikrát jsi zabolel??
Víš,milionům neporučíš,ani kdybys chtěl
Já
Prostě
Nikdy
Nezapomenu na toho Arnošta a aloiska,a aspoň se zase někdy pobavím…
Ano,milovala jsem Tě,ale je čas tuhle kapitolu přelistovat,protože už mě tam nic hezkého nečeká….
Možná
Možná
Si tím pomůžem a možná budeš časem i rád,však ono si Tě to štěstí najde
Věř mi
Někde za rohem Tvý nový školy na Tebe netrpělivě čeká a těší se na první září,až kolem něho konečně a poprvý projdeš..Určitě mu věnuješ pohled…Jeden nebo dva…Asi bude jiný,než ten pro mě,ale vím,že mu to vadit nebude…
Víš,jsem tu s Tebou a kdykoli se ozvi,budu na Tebe myslet a vzpomínat…
Hlavně když projdu kolem Tvojí bývalé třídy a po Tobě tam budou jen fleky na stropu,vždycky tam mrknu a budu doufat,že se tam objevíš…I když se to nestane
A až budu odcházet ze školy tak nám tam někde na zdi vyryju monogramy
Víš,tam,jak jsme se na sebe tak dlouho dívali a vlastně jsme se ani nepozdravili
Tam,co jsem to měla tak ráda a doufala,že zase jednou
Jednou,až bude takový krásný den jako ten poslední
Tak se podívám a Ty tam prostě budeš…
Stát
…
a přestože vím,že se to nikdy nestane,že už nikdy nezahlídnu ty pohledy,ani ve čtvrtek cestou do kroužku,tak Ti slibuju,že vždycky v tom našem úseku zastavím svý kroky a vzpomenu si na ty Tvý oči…co se uměly tak krásně smát,a věděly,že i ty mý by se rády usmály…
vždycky budu s Tebou až to budeš potřebovat a vždycky Tě chytnu za ruku,když budeš chtít
a třeba i na zmrzlinu někdy zajdem…
a možná i na tu naší cukrovou vatu…a taky bys mi mohl dělat tu vysněnou ochranku,víš?No,snad si taky vzpomeneš na toho bláznivého andílka s kouskem srdíčka…
I pro Tebe
Jenže je asi prostě čas
Říct to naše slavný
čau