S přibývajícím večerem
Došel žebrák před malé městečko
Do šera ukrytého očím
Z ramen upustil žebráckou píseň
A usadil se u malé studánky
Která vytékala pramenem
Zpod kořenů štíhlého topolu
Byl zesláblý smutný a hladový
Stejně jako výr ještě bdící
Nad jeho rozježenou hlavou
Snad zavřel oči na chvíli spal
Když od nich dál tam dál
Dívka v pavučinách bloudí
A každé její volání jakoby
Pohlcovala přicházející noc
Však tenký její hlásek uslyšel
Výra v živý cit probudil
Mlčky vstal jdouc tím směrem
Že může změnit její trápení
A v tom okamžení výra vidí
Letíc střemhlav přímo k ní
Dobro postrkovalo ho vpřed
Výra hnala hladová to síla
Když ji mrtvou spatřil
Z očí kanuly mu slzy
A tiše pravil do ticha
Víra nemá žádná křídla
A já je tak chtěl ... pro tebe
Modrá křída
Zoufalý
co chtěl do nebe
a stál na vrcholku hory
se svazkem klíčů
Zlomený
jako každý klíč
po neúspěšném pokusu
odemknutí
vychrlil ze sebe
tísíce přání
které jen tak
prolétla vzduchem
bez povšimnutí
Nemocný
nakreslil si
na beton své
vlastní nebe
vystoupal nahoru
a pak do něj se
zvláštním úsměvem
skočil...
17.05.2007 13:43:00 | smudlinek