obyčejnej kluk

Anotace: Tuhle básničku napsal můj kamarád, když mi bylo ouvej a já byla hrozně zklamaná....

..Milovaná jsi byla, milovaná stále budeš,
člověk jenž vzal Ti lásku Tvou, nech ho jít, však v pekle dobře ví, že je to svatokrádež..

..Snažíš se být básníkem, city, srdce z železa, ale nespravíš,
na lásku jsou potřeba dva, sama jistě víš,
až na hrob mu budou tesat kříž,
za jista si vzpomene,kdo ho miloval, kdo mu mohl být mnohem blíž,
už bude sice pozdě, ale až se podíváš z okna, k nebi se pomodlíš, odkud již mu nebude úprku, rád za jista přijme Tvojí útěchu a v klidu mu vše vysvětlíš..

..Lidský život je sic okamžik pouhej, zatraceně krátkej a né dlouhej, až spočine Tvá duše u konce života, na márách za lásku budeš svatá, kamkoliv budeš chtít, do nebe Tě uloží, nevol ale cestu k němu, jen mu z dálky zamávej a řekni:"Mohl jsi mít tu krásu, lásku a něhu.." Tvoje volba byla mylná, zhrotil jsi lásku mou, zlomil srdce mé, ale já byla silná, dál žila..