Blouznění

Je země milovaných:
nad ní bílé nebe,
kvetou tam modré květiny,
tryská tam pramen
-tam on spí
a zdává se mu o mě.
Napsala jsem své jméno do písku,
pádí k němu bez nohou
a bez křídel...
Vše mi odpouští,
stále mě miluje...
Jak je to dobře.
V dáli vidím minulý život,
který zachoval mi nekonečnost.
Ó ne, já nezapomenu.
Čím dál jsi, tím jsi blíž,
tím blíž...