Návštěvnost
Nekonečná
Nekonečná
Den za dnem stříbrný závoj z mechu
na vlhký mramor mého snění
na žraločí zub dávných strachů
který dodnes krvelačně cenit umí
vznáší se nekonečná náruč tvá
tvůj úsměv, jež důvěrně mi zvoní
jsme sami, sami dva
v čase, do něhož se bolest zahryzla
v noci, která jak černé lůno hořce voní
a objímá touhu do posledního dechu
nám láska zas a zas se rodí z popela
v čase, co jak stádo prchajících koní
cestou ti vryje vrásku do čela
kde bereš tu nekonečnou odvahu
žít a rvát se s beznadějí?
na vlhký mramor mého snění
na žraločí zub dávných strachů
který dodnes krvelačně cenit umí
vznáší se nekonečná náruč tvá
tvůj úsměv, jež důvěrně mi zvoní
jsme sami, sami dva
v čase, do něhož se bolest zahryzla
v noci, která jak černé lůno hořce voní
a objímá touhu do posledního dechu
nám láska zas a zas se rodí z popela
v čase, co jak stádo prchajících koní
cestou ti vryje vrásku do čela
kde bereš tu nekonečnou odvahu
žít a rvát se s beznadějí?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Hučku svou na pozdrav smekám,
kořím se umění Tvému,
kdybych pozvat chtěl Tě někam,
jak student bych měl as trému!
05.07.2007 22:05:00 | Kozoroh 1
Lampicko, to je úžasný. Jak po stránce formální, tak po stránce anální. Totiž obsahový. A vůbec celý básnický zpracování informace je na vysoký úrovni. Má úcta! (myslím tím mou poklonu, ne svůj odchod)
21.05.2007 00:49:00 | Slovánek