Roztáhl ruce doširoka,
jakoby vítal slunce...
a do své náruče
ženu vzal jemně...
Postáli u potoka...
hráli si na milence,
kterým srdce tluče
pokaždé stejně...
Vítr jim šeptal slova,
co nikdy neslyšeli...
potok si klopýtal,
jak hříbě přes kameny...
Potom ji líbal znova,
jak uměl nejtišeji...
něžně se dotýkal
vlasů,co končí pod rameny...
Tráva je hladila
kolem boků nahých,
pohledem uhnuly
bílé sedmikrásky...
Těla se ztratila
v paprscích zlatých...
za chvíli usnuli...
opilí kouzlem lásky...
Motýli kroužili
kolem té postele...
po nebi - po moři,
pluly koráby mraků...
Možná,že toužili
po svatbě v kostele,
když slunce rozhoří
červánky soumraku...
Snad byli skuteční,
milenci na louce,
léto je stvořilo
jako své děti...
A kotouč sluneční
k západu pohnul se,
snad bylo - nebylo
a čas dál letí...
... nějak mne opustila můza pří čtení perleťových nádechů ze tvých úst ...
27.07.2007 17:38:00 | Marcella
hrozně zajímavej rým, i když to vtšinou není to, co mě na básni zaujme, u téhle tvojí se s obsahem mlátí o prvenství, je krásná
24.05.2007 21:20:00 | Trdlo
romanticko letní příběh
pohladí a inspiruje
jako krásné hravé hříbě
které loukou svých snů pluje
a v myšlenkách..
nedočkavá touha duje .o)
23.05.2007 08:04:00 | Bean
Snad dám ti pusu sladkou
na tvoji tvář hladkou.
Pak se zavře voda na nějakej čas.
Snad je Bůh, snad není,
snad se všechno změní
a já budu jako vždycky milovat jen vás.
22.05.2007 21:12:00 | jehlaspichlas
A roky nese čas...
když navrátíš se zpátky,
pak v každém období
najdeš motýlí let...
a spoustu sedmikrás...
a láskyplné hrátky...
cit, který nás zdobí,
co existuje svět...
:o)
22.05.2007 18:30:00 | Cecilka
..ano, báseň jak má být, tedy jak ji mám rád, abych se nepasoval na znalce :o)
***
děkuji za pohled na moji stránku..
Jiří senior
22.05.2007 13:36:00 | j.c.