Anděl

Poznal jsem Anděla, asi spad' na zem,
poznal jsem Anděla, asi jsem blázen.
Poznal jsem Anděla, křídla snad ztratil,
dost mne to vzalo, pak krutě jsem platil.

Anděl mne okouzlil, přivedl muka,
udělal ze mne malého kluka.
Měl bílý šat a vlasy mu vlály,
oči jak žhnoucí uhlíky plály.

Křídla snad pozbyl,mám mu je vrátit?
Bojím se toho, nechci ho ztratit.
Anděl s křídly může pak pláchnout,
nedovedu-li ho nadchnout.

Připoutat k sobě, například láskou,
nikdy ne okovy ani páskou.
Anděl je křehký, já dlužím mu volnost,
seženu křídla, snad není to marnost...

Anděl se oprostil, svá křídla dostal,
avšak nadále, u mne tu zůstal.
Přišel až ke mně a tichounce zašeptal:
"Miluji Tě" a trochu se pousmál...