Ležím v posteli
a matka noc
kolem rozprostřela temný plášť
a já se snažím moc
vykouzlit nad tvojí hlavou svatozář.
Nejde to,
já neznám důvod,
ale mysl nechce mi vybavit tvoji tvář
já znám (snad) tvůj původ
i přesto oknem proniká mi měsíční zář.
Takže teď
nezbude mi nic jiného
než otevřít mobil a jít do složky zákazu
najít bývalého milého
a chytit zas tu milostnou nákazu...
/Tu nákazu, ze které sem se ještě nevyléčila.../
Přesně tak.. já jich prožila víc než dost.. ale teĎ mám pocit že sem poprvý v životě opravdu šťastná... ale stejně furt podvědomě čekám nějakej další kopanec osudu..
27.05.2007 22:14:00 | simiii
No jo, taky jsem si pár takových probdělých a uslzených nocí prožila..ale kdo ne, že.
26.05.2007 20:55:00 | Veru