byl to snad osud???

Vzpomínám na ten den...
Tvé oči začali vyprávět příběh...
Stisknutí rtů...
A nejistá slova...
Slyším tvé zoufalství…
Když říkáš těch pár vět, že miluješ mě a nemůžeš bez mě být…

Hluboko pohlédnu do ztracena…
Víš já tě mám taky ráda…
Ale radši mám tě za kamaráda…
Já jsem ještě malá holka…
A ty moc malý kluk…

Slza stéká ti po tváři…
A srdce krvácí…
V tvém ukřivděném pohledu tuším něco zlého

Chtěla bych teď brečet a řvát…
Nechtěla jsem ti ublížit…
Proč jsi nepochopil, že láska není všechno

A proč druhý den jsem musela ten titulek v novinách číst
Spáchal sebevraždu pro ztracenou lásku…
Proč jsi se nesmířil s osudem…
Nebo byl tvůj osud tohle???