Ve starých mapách prý je psáno
tajemství, které každé ráno
objevujem znova
Do náruče tvé se lehce schovám
co říkáš nejsou prázdná slova
pro dva
Objevuji v tobě tajemný světadíl
který, ač býval vzdálen stovky mil
otvíráš pro nás
Odkrýváš náhle úmoří svého moře
předáváš sílu, která očím prozře
a tíha mizí
Jsme pro sebe veřejný hřích
i osud už raděj dávno ztich
snad je ryzí
Jen ten kousek dávno ztracené země
co vyklíčil dneska ve mě
nikdo nezničí
Máš pro mě náruč, která dělá divy
není o tom, co by bylo kdyby
je vizí
Odkrývám tedy vrstvu za vrstvou
nejsem už sama, ale tvou
nejsem cizí
...jsem ti dala stovku...ale nějak mě to nešlo, jen se přidalo číslo v počtu hlasujících...moc dobře tvé básni rozumím :-)tak proto :-)
28.05.2007 10:04:00 | no
Opravdu, kdyby to šlo tož třeba tisíc bodú, tohle Ti sluší. Víc než třeba kytka, růží.
28.05.2007 09:15:00 | stryc
Krásný,dojemný a citlivý.
27.05.2007 19:51:00 | Vivi.~2
nemám slov...heboučká jak pohlazení...něžná jak polibek...krásná jak milování...
27.05.2007 17:20:00 | jedam
...je nádherně pozitivní...plně si ji vychutnávám... hltám...po velkých doušcích...pak se zase vracím a šetřím si ji...tu vytisknu si...tleskám...
27.05.2007 09:48:00 | Lota