Pro nikoho....

Nevracej se, tady není nic,
co by bylo k pochopení,
jdi a neohlížej se už víc
a štěstí nehledej v zapomnění.
/nepomůže, já to vím/

Jasně, máme svůj vlastní svět,
to nám dneska říká téměř každý.
Mlč, už nemáš proč vyvádět,
já rozhodla, že to bude navždy.
/kompromis neexistuje/

A purpurem pomaluji si to prázdno,
ať mám se aspoň na co koukat.
A každý občas dopadne na dno,
pak pokouší se to ze sebe ven soukat.
/v básních nebo pláči/

A kolem očí dělaj´se ti vrásky,
jo, to ten čas ti je tam maluje.
Jsou z nenávisti nebo z lásky?
Nebo kreslí ti je oboje?
/aby bylo vidět, že nejsi už mladý?/

A nakonec... Proč vlastně brečet?
Přijde a zase odejde, tak to prostě chodí,
není to důvod před oltářem klečet
a pak od vlastní krve umývat ty schody.
/do pekla?/