Fotka zaprášená na stole,
vzpomínky, které jsou minulostí,
zklamaná, zničená možná oboje
a smutek je mojí předností...
Je to tak dávno,
co si mě nechal být,
přesto mám v duši prázdno,
mrzí mě, že tě nemůžu mít!
Moc bych si přála,
aby to bylo jako dřív,
aby napad čerstvý sníh
a my začli znovu...
Ale přání nestačí...
Joo, tak to známe...:-) Ale neboj, on za chvilku přijde někdo novej, a na toho minulýho pak zbydou jen hezký vzpomínky. A žádná lítost:-)
31.05.2007 20:08:00 | Veru