Na vzpomínky pomalu sedá prach,
už mě netrápí věčný strach,
už nebloudím lesem plným ztracených stínů,
neplavu v jezeře plném zvadlých leknínů.
Konečně nepřemýšlím o smrti,
nepatřím mezi zklamané oběti,
které si vsadili na lásku,
přišli o život,když prohráli sázku.
Vzpomínky na bolest se v dálce ztrácí,
umírají a zpět se nevrací,
začínám znovu žít,
chci konečně šťastná být.
..Krásný, obdivuju ty lidi, kterří dokázali odpustit a zapomenout a dokážou dál žít....Taky se mi to povedlo...SEm ráda že sem si nic neudělala a sem ráda za každou z vás , která si taky nic neudělá..:))
19.06.2007 15:30:00 | niky x)