manuál života - nekonečná samota
Pohled do očí starého psa
Nemáš mi co vzít a nebojím se otočit
To chtěl říct ...
A jestli mě chceš pohladit,
nemohu ti posloužit
Kdyby jsi byl ale ten, co mě dá utratit,
nechal bych se pohladit,
nechal bych se obejmout a možná i ochočit
Jeho oči nelhaly.
Stál jsem tam ztuhle a v uších mi zněl jeho pohled.
Otočil jsem se a odešel.
On šel za mnou Jako když muži do války jdou a vědí,
že zemřou. Pojď můj pane a já budu na chvíli rád,
že nebudu sám.
On nechtěl být sám, on chtěl být ještě někdy milován.
Tak ta zdaleka není jen o psu...
Líbilo se mi u Tebe. Dík, zas někdy přijdu.
Zdraví Tě Judy :-)
09.06.2007 11:54:00 | Judita
chodíme kolem těch psů opuštěných i lidí a nic se v nás neděje moc pravdivě jsi to napsal...Kavec
01.06.2007 09:00:00 | kavec
ten můj už na mě kňučí, ať jdu, tak já to zkrátím a jen dodám, jak mi přišlo smutné, že tu máš lásku vyznání 4x a následuje zklamání..
01.06.2007 02:46:00 | Rádoby zoufalá