Máš mě rád... jenže já tě miluju...

Říkáš, že máš mě rád,
jen že mě už nechceš milovat.
A já pořád si držím naděje,
že štěstí se na mě zase usměje.

Vím, že se tak hrozně zraňuju,
ale svou lásku Ti stále věnuju
a chtěla bych už zase žít -
z poháru života plnými doušky pít.

Tak proč si připadám jako bych ústa neměla
a v nitru jako bych dávno zemřela?
A je to od tý doby, co má mysl ví,
že už dávno chodíš s... NÍ!!!

Stále se mi honí myšlenky hlavou
a říkají - třeba si našel skutečně tu pravou.
Takže: Hlavu vzhůru, vzmuž se, zatni pěsti,
vždyť střepy přinášejí štěstí...
/ I když sou to střepy života/