zámek

Anotace: pro všechny lidičky, kteří se nevzdávají naděje a doufají, že se jim jednou podaří vystavět dost silné zdi, aby odolaly i té nejkrutější bouři a té nejsmutnější hádce-pro všechny lásky,....

stála jsem na ráhnoví pocitů
vítr mnou kolébal jak na horské dráze
bez držení...

tehdy jsem se ještě nebála...
že spadnu, že to bude bolet
vždyt duše má byla v nebesích
a můj zámek byl z těch nejkrásnějších snů

stála jsem na ráhnoví reality
a tornádo mne rvalo sebou pryč
ze všech sil snažila jsem se něčeho zachytit...

tehdy jsem už věděla
že můj zámek je příliš křehký, aby přežil svět
a tak jsem pozorovala, jak se hroutí z nebes
a jak se postupně rozpadá o panelové domy
či o asfaltové silnice velkoměsta

dnešek je dávno pryč od minulosti a budoucnost zahalil tajemstvím...
někdy si vzpomenu-když se procházím v troskách svého velkolepého paláce
po ztemnělých chodbách, a prázdných sálech...

přála bych si, odejít...
na chvíli, na kratičnou chvíli spočinout...
tam, kde slunce nezapadá a měsíc stále svítí...
aspon na chvíli...
opět stavím ...ze silných zdí...třeba tentokrát nespadne
a já nezůstanu zase sama