Anotace: ...
Zkusila bych
vzkřísit vlastní stín,
který se za mnou táhne,
jako by už dohořelo slunce.
Pokropit ho dešťovou vodou
z mraků,
svezla
bleskem.
Na cestě poslední?
Namasírovala bych mu
krční obratle
a vynadala
za
stínovou opozici.
Vzala hlavu do svých
dlaní a dala pusu
na víčka.
Zvedla bych ho ze silnice
a oprášila černý frak.
Pozvala bych ho na
kofolu či pohár
s jahodou.
Rozcuchala vlasy...
Chtěla bych jednou najít
svůj stín,
abych byla celá
a ne jenom
tělo bez duše...
Já mám taky vlasy. Ty jsi kadeřnice? Potřeboval bych
ostříhat.
Určitě jsem ti dost chyběl.
04.06.2007 19:25:00 | jehlaspichlas
Dobrá úvahová báseň.Každý máme svůj stín.Ale formovat ho-to asi nepůjde.Většinou jde za námi a je spokojen.
04.06.2007 17:03:00 | s.e.n
Jsi u mně vždy mezi prvními...a já ti dlužím svůj čas...mám ho málo, ale koukám, že za přečtení stojíš :-) ta první sloka...fakt dost dobrý :-) Dík za komenty :-)
04.06.2007 16:23:00 | no
"Namasírovala bych mu
krční obratle
a vynadala
za
stínovou opozici."....Ty se nezapřeš :-)
A co my? Netvrď nám, že jsi tělo bez duše! Co by ta naše banda byla bez tvojí filozofický dušičky? Skřítku...:-)
03.06.2007 21:00:00 | lidus
..... já mám taky jednu variantu.. slunce nepomáhá.. musíš vzít na pomoc lampu
03.06.2007 20:02:00 | Najlin
hm...počkej teda...podívám se..
ale počky jako..musíš se otočit..:)
A sakra..našel jsem třetí variantu..:D
co s tím?:)
03.06.2007 19:23:00 | Favi
to je tak i tak ni? duše bez těla a tělo bez duše.. a vokurky Lucky Bílé... :)
Pěkný
03.06.2007 19:20:00 | Zamilovaná do nezamilované doby