Za letního večera
blesky zdobí nebe,
za letního večera
jsem ztratila kus sebe.
Tebe jsem ztratila,
mé srdce uhořelo,
nikdy jsem nezjistila,
co a proč nás rozdělilo.
Teď sama v dešti utíkám
celá uplakaná,
své hořké slzy polykám
a přeju si dožít se rána.
Má duše zaplavená bolestí
pláče,chce tě zpět,
já stále přemýšlím,co to je štěstí
a proč dokáže ublížit pár vět.
Utíkám v bouři po poli,
pláču a myslím na tebe,
míjím strom a za chvíli mě nic nebolí,
to má duše stoupá do nebe.
jéé...já bych to vyřešila kapičku jinak...smííích:))ale nesmí se to přehánět:)vím co mluvím...dneska už jsem po minulým týdnu fakt nemohla ani stát a ani dýchat:)a lidi,kvůli kterým to bylo mi jen řekli,že se nemám furt tak chlamat:))kde berou tu výdrž??:D
04.06.2007 20:00:00 | Katka Z