Havrani

Anotace: no...asi i tak to na světě bývá...

Vločka padá na zem,kterou pokryl rudý sníh,
ten sníh je obarven krví mrtvého děvčete,
všude je ticho,žádný pláč a ani smích,
její nešťastná duše se teď toulá po světě.

Přilétli havrani oznámit její konec,
chtějí,aby její tělo na hřbitov někdo odnes,
chtějí,ať dočká se štěstí v jiném světě,
ať u Boha má klid duše mladého děvčete.

Vločky padají na její modré rty,
nikdo jí nedokázal zbavit samoty,
nikdo jí nedokázal zachránit,
zřejmě nikdo nechtěl,aby mohla žít.

Však tohle je jen konec smutného příběhu
bílého těla,které teď leží ve sněhu,
tohle je jen konec nešťastného života
dívky,jíž ke smrti pomohla samota.

Samota,pláč,stres a zklamání,
nemoc a léku marné hledání,
až jednoho zimního rána
otevřela se jí nebeská brána.

Teď hraje si s anděli,jenže stále lituje
dne,kdy lásku poktala,
na nebe prstem srdce maluje,
andělé jí prosí,aby neplakala.

Její tělo už neleží ve sněhu,
lidé už slyšeli o jejím příběhu,
její tělo už v hrobě odpočívá,
smutná duše se na něj z nebe dívá.

Na náhrobním kameni má psáno:
"V lásce jí nikdy nebylo přáno,
ať její duše má aspoň v nebi klid,
když mezi lidmi nedokázala žít."

Její hrob je zasypán růžemi
a vzkazy typu "Škoda že nejsi už na Zemi",
havrani nad jejím hrobem létají,
o jejím životě si všichni šeptají.

Její milý-její vrah
teď z hrobu stírá slzy a prach,
lituje,že kvůli němu zemřela,
že brána do nebe se jí kvůli němu otevřela.

Pláče a prosí o odpuštění,
ví ale,že už stejně nic nezmění,
pláče a doufá,že zas změní
to,co změnit možné není.

Vločka padá na zem,kterou pokryl rudý sníh,
ten sníh je pokryt krví mrtvého muže,
všude je ticho,žádný pláč ani smích,
jeho dlaň svírá dvě rudé růže.

Přilétli havrani oznámit jeho konec,
chtějí,aby i jeho tělo na hřbitov někdo odnes,
aby ležel hned vedle ní,
aby ji prosil o odpuštění.