Rozhovor

Přeju si, abys mi řekl:
tak už nezoufej zlato,
místo toho pověděl´s:
neplač, já nestojím za to!

Jenže slza kanula
pořád dál a dál,
a horký plamínek
si s mojí duší hrál.

Řekla jsem, že jestli budeš chtít,
můžeš mi dát kdykoliv vědět,
prej:na kafe, na čaj i na mlíko -
vždycky vedle tebe budu ráda sedět.

Tys mlčel, neodpovídal,
viděl´s jen, že svět se mi točí,
já řekla jsem jen: Nebudeš viď?
a slzy vnikly zase do očí.

Pomalu ses podíval
a němě zavrtěl hlavou,
takže doufám že tvá vyvolená
je nyní tou pravou.

Byl to náš poslední rozhovor
po dlouhé době odloučení.
Na konci padla milá slova,
do kterých schovalo se rozloučení.

Nejspíš, kdyby´s mě znal dál,
tak řekla bych, že zklamu Tě.
Místo toho jsem Ti řekla:
Hodně štěstí v životě.

U toho podala Ti ruku
a anděl strážný mi dělal dozor,
abych se nezhroutila, když´s řekl:
Dávej na sebe pozor.

A já jen tiše odvětila,
že to už nemá cenu,
Ty sis totiž našel
už dávno novou ženu.