Anotace: .....
Pohárkem naděje
opil jsi můj rozum
a náznakem citu
zastínil mé smutky.
Plamínky z očí
vznítils ve mně víru,
že láska není jenom
prázdný pojem,
že můžeme žít s radostí-dny, týdny i roky...
Že není třeba bát se
osamělých rán,
kdy zima leze
až do morku kostí.
Krystalky řežou do očí
a vhání slzy pod víčka.
Bát se rán, kdy sebelítost
zase vyhrává...
07.06.2007 16:00:00 jehlaspichlas
Ty jsi sama? já taky nikoho nemám, co takhle dát se
spolu do řeči? Ber to jako možný nápad.
06.06.2007 19:28:00 Portobella
Většina dílek a básniček o lásce v sobě skrývá strach z toho, že láska zmizí. Já myslím opravdová láska se nebojí...Přesto Ti dávám plnou protože je krásná !