Anotace: .....
Pohárkem naděje
opil jsi můj rozum
a náznakem citu
zastínil mé smutky.
Plamínky z očí
vznítils ve mně víru,
že láska není jenom
prázdný pojem,
že můžeme žít s radostí-dny, týdny i roky...
Že není třeba bát se
osamělých rán,
kdy zima leze
až do morku kostí.
Krystalky řežou do očí
a vhání slzy pod víčka.
Bát se rán, kdy sebelítost
zase vyhrává...
Ty jsi sama? já taky nikoho nemám, co takhle dát se
spolu do řeči? Ber to jako možný nápad.
07.06.2007 16:00:00 | jehlaspichlas
Většina dílek a básniček o lásce v sobě skrývá strach z toho, že láska zmizí. Já myslím opravdová láska se nebojí...Přesto Ti dávám plnou protože je krásná !
06.06.2007 19:28:00 | Portobella