Možná, kdybys pravdu znal, tak nikdy bys mě nechtěl spatřit...

Anotace: Opět pro Martínka, protože, ty jsi jediná pravá láska a i když se k sobě už nevrátíme, vždycky budeš v mém srdíčku...

Neměla jsem tě zavrhnout,
když neudělal's to, co měl's.
Neměla jsem tě odvrhnout,
ale já myslela, že jinou jsi chtěl.
Možná jsem byla bláhová,
věřila v lásku na pohled.
Možná jsem byla zoufalá,
a věřila ve tvůj dotek.
Chtěla jsem věřit ve tvá slova,
chtěla jsem doufat v čirý cit.
Prosím, neříkej mi to znova,
já ztratila lásky nit.
Milovat a mít rád,
jak moc se to od sebe liší.
Lidé chtějí si s pocity jen hrát,
avšak měli by v tom býti tišší.

Věřím, ale nedoufám,
sním i přesto, že myšlenky jen -
při tobě jsou.
Vím, já často si zoufám.
Doufala jsem v dávný sen -
nevěděla, že víly nejsou.

Oni by chtěli pomoci,
aspoň to pořád, mě říkaj.
Nevíš, že oni jsou nemoci,
které na nás dva čekaj?!
Řeknu ti pravdu a víš proč?
Já prohrála sázku.
Vsadila jsme se, ale proč?
Proč jsem vsadila lásku?

Povím ti to, ty zatrpkneš,
už nikdy v mé dlaně -
srdce nevložíš.
Prosím žij, žij jenom pro mě,
proč přetvářky neodložíš?

Jeden pokus, dobře nám,
avšak druhý? Konec hrám...
Měli jsme se vzpamatovat,
dříve, než potřetí to zkoušet.
Měli jsme si uvědomit,
že i láska kouše.
Počtvrté jsme už tušili
že špatný konec tohle má.
Tak proč jsme to jen zkoušeli?
Možná pro víru, pro radost,
pro náš ráj...