jednoho rána zjistil
že chodí s dutým srdcem
tak pro radost si chytil
do sklenice myš
hladí ji hebká ouška
jen právě tehdy když...
...v sobecké duši mu kručí
jak v žaludku prázdném
a z hluboké své samoty
postavil si bazén
plave se svou myškou
na lehátků z růží
líbá jí vousky, bříško
ona mu drásá kůži
uvězněn v ostrově samoty
s otrokem nucené lásky
cítí se poprvé šťastný
Jako báseň se mi to absolutně líbí - jenom víš jak - je to trošku moc pravdivé - a já jsem naivka.
Celá se mi líbí moc:-)
22.06.2007 12:21:00 | Rádoby zoufalá
bazén ze samoty...to se mi líbí...
A taky si zkusím napsat básničku sama pro sebe:-D
12.06.2007 20:37:00 | Veru