Když umírá v nás láska,
ten nádherný lidský cit,
náhle trápí nás otázka,
zda je možné ji zachránit.
Hodit ji kruh záchranný,
doufat, že se pevně chytí,
snad nebude ten pokus zbytečný
a ona se pak neutopí.
Podat ji pomocnou ruku,
v dlani pevně stisknout,
přece stojí za trochu risku,
nenechat ji do propasti spadnout.
Poslední vodu použít pro záchranu
před smrtícími plameny,
prolomit jen strachu zábranu
a city snad zůstanou nedotčeny.
Způsobů existuje mnoho,
jak lásku svoji zachránit,
však musí být pro koho
zbytky sil v boj proměnit
.........za její záchranu.
Nevím, nevím. Nezachraňovala bych ztrácející se lásku. Jak tu někdo podotkl, musí být na to dva.
08.07.2007 18:16:00 | vandule
O lásce se mnoho píše,
zrodí se i zemře tiše,
zůstává z ní jen vše krásné,
co v nás nikny navyhasne.
28.06.2007 07:25:00 | zzlatý
Vidím jich dav, tam za tebou, celý průvod jich je.
Tak si vyber, koho chceš.
26.06.2007 20:57:00 | jehlaspichlas
Pis o lasce ktera umira , ano proc by ne! Je krasne kdyz se laska rodi, je zase smutne kdyz umira, musime si tohle prozit, jinak to proste nejde , neda se to preskocit! Napsal jsi to opravdu moc krasne.
19.06.2007 09:39:00 | carodejka
Tvoje básnička je krásná i plná naděje.Přeji Ti to. Ale já nad tím tady už dlouho přemýšlím,ale bohužel to vidím jinak.Asi jako Bíša a ještě nesmí foukat severák-obrazně řečeno.
14.06.2007 22:02:00 | s.e.n
Mílá Ivanko, lásku je opravdu potřeba bránit všemi dostupnými prostředky. Ona se Ti tisíckrát odmění něhou.
Když láska propadáva mezi prsty,
jak horký písek na poušti,
chladivý doušek čisté vody,
a hned se smutek rozpouští.
14.06.2007 10:22:00 | frany73
O lásce se mnoho píše,
skutečná - přichází tiše.
Cti ji, jak vzácného ptáčka,
ať se nikdy nepomačká.
14.06.2007 09:23:00 | zzlatý